Člověk staví domy, protože žije,
ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný.
Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní,
ale čte, protože ví, že je sám.
Četba je pro něj společníkem,
který nezabírá místo žádnému jinému,
ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit.
Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť
jeho spolčení se životem.
Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají
o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života.
Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme.
A nikdo není oprávněn požadovat od nás,
abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román