DOMOV POKOJNÉHO STÁŘÍ 23. 4. 2014 - DUBNOVÁ KAVÁRNIČKA
ĆTEME BABIČKU BOŽENY NĚMCOVÉ(na pokračování) A JE TO KRÁSNÉ: Já zatím dívala se ustavičně na tu trubičku a myslela jsem si, jak to asi skrze ni kouká ten pán. Ale on mi to musel zrovna na nose vidět, najednou se obrátí ke mně a povídá: "Ty bys asi ráda věděla, jak je skrze ten dalekohled vidět, ne?" Já se začervenala a nemohla jsem oči pozdvihnout, kmotra ale vyjela: "Ona myslela Madla, že je to floutna a vy že jste muzikant. Já jí to ale pověděla, kdo jste." "A ty to viš?" smál se pán. "Inu, já nevím, jak vám říkají, ale to vy jste jeden z těch, co tu chodí dohlížet na ty lidi, a skrz tu trubičku se na ně díváte, ne-li?" Pán se smál, až se za bodky bral. "No", povídal, "to poslední jsi, matko, trefila. Chceš-li se skrze tu trubičku podívat, teda se podívej," obrátil se ke mně, když se byl notně vysmál, a pěkně mi položil trubičku k oku. To jsem vám, lidičky, své divy spatřila; v Jaroměři zrovna lidem do oken jsem viděla a každého pěkně pozorovala, co dělá, jako bych stála u něho, a daleko až na polích lidé co pracovali, viděla jsem jako před sebou.
 |
 |
 |